Viktorin Kornel ze Všehrd
Před pěti sty lety, 21. září 1520, zemřel v Praze na následky morové epidemie Viktorin ze Všehrd, významná osobnost českého humanismu a vynikající znalec zemského práva. Narodil se okolo roku 1460 do rodiny majetného chrudimského řezníka Januška a jeho manželky Barbory. Dětství prožil v rodném městě, kde absolvoval prvotní vzdělání na věhlasné chrudimské škole. Díky kvalitním vědomostním základům a dobrému finančnímu postavení rodičů se vydal někdy kolem šestnáctého roku věku do Prahy, aby nastoupil na zdejší univerzitu. V té době začínaly u vzdělané společnosti stále více převažovat ideály humanismu, které Viktorina významně ovlivnily.
V roce 1479 zde složil bakalářskou zkoušku a v roce 1483 byl prohlášen mistrem svobodných umění. Léta strávená na studiích mu nepřinesla pouze titul, ale také druhé jméno Cornelius, které začal v této době pod vlivem humanistické módy užívat. Prvních několik let působil na univerzitě jako přednášející, dokonce byl zvolen děkanem fakulty.
V roce 1487 se mu naskytla jedinečná příležitost, když mu byl nabídnut post úředníka při zemském soudu, resp. jeho kanceláře (Úřad desk zemských). Během několika let se vypracoval až na místopísaře, díky čemž se stal (vzhledem k neobsazenému postu písaře) nejvýše postavenou osobou v úřadě. Zemský soud byl jednou z nejvýznamnějších institucí rozhodujících sporné záležitosti mezi šlechtou. Podle typu agendy se dělil na větší a menší. Sporné záležitosti byly rozhodovány formou tzv. nalézání práva, přičemž stejné či obdobné případy byly řešeny na základě starších precedentů. Při zemském soudu byly vedeny tzv. zemské desky – knihy, ve kterých byla evidována usnesení sněmu, rozhodnutí soudu, majetkoprávní agenda šlechty či závazky.
Tou dobou žil Viktorin na Starém Městě pražském, ve svém domě ležícím naproti kostelu sv. Haštala. Kolem roku 1492 pak obdržel za své zásluhy erb a predikát „ze Všehrd“. Úřad zastával až do roku 1497, kdy byl králem na nátlak šlechty postu zbaven. Důvodem byla jeho práce na spise, ve kterém plánoval zveřejnit nálezy zemského soudu, tedy právní normy, o jejichž nahrazení šlechta v této době usilovala. Svou snahou zmapovat a publikovat doznívající právní systém totiž ohrožoval skupinu nejmocnější aristokracie, která se snažila prosadit zemské zřízení nakloněné v její prospěch a pomíjející některé starší zvyklosti a zažité rozdělení moci. Spis známý pod názvem O práviech, o súdiech i o dskách země české knihy devatery poprvé dokončil v roce 1499. Upravená verze byla zveřejněna v roce 1508.
V dobách univerzitních studií získal Viktorin v Praze mnoho přátel, díky kterým se stal členem dvorského humanistického kroužku založeného Bohuslavem Hasištejnským z Lobkovic. Součástí této učené společnosti zůstal do doby, než je rozdělilo odlišné náboženské přesvědčení (zatímco Viktorin byl přesvědčený utrakvista s kladným vztahem k Jednotě bratrské, Bohuslav byl nesmírně horlivým a oddaným katolíkem). Z osoby přirovnávané k Démosténovi či Marcu Tulliu Cicerovi se tak Viktorin v Bohuslavových textech proměnil na diletanta. Tento dramatický rozkol zapříčinil jeho myšlenkový obrat od latinského k národnímu humanismu. Začal si stále více uvědomovat význam češtiny a potenciál její čtenářské základny.
Po propuštění ze stavovských služeb se živil jako prokurátor a advokát. Pro svou výřečnost a znalost práva byl často vyhledáván, o živobytí tedy neměl nouzi. Tak se na něho obrátili dokonce i zástupci královských měst s prosbou, aby se stal jejich hlasem proti novému zemskému zřízení prosazenému šlechtou. Jeho starý přítel Zdeněk Kostka ho však v lednu roku 1502 varoval, aby se do této záležitosti více nevměšoval a nezpůsobil si tak větší problémy.
Viktorin ze Všehrd zemřel v roce 1520 v Praze na následky morové epidemie. Pochován byl v nedalekém kostele sv. Jana Křtitele, do jehož obvodu příslušel a kde vlastnil od roku 1508 dům. Zanechal po sobě velké právnické dílo, které však nedokázala jeho doba ocenit, značný majetek a vdovu Apolenu.
Všehrdův odkaz
Povědomí o díle Viktorina ze Všehrd se ze společnosti začalo vytrácet poměrně brzy po jeho smrti. Kolem poloviny 16. století už neznala většina vzdělanců víc než jeho jméno. Z právního hlediska byl jeho spis již neaktuální a ještě za života si nadělal svou prací vlivné nepřátele. Následující pobělohorské období připomínání utrakvisty také příliš nepřálo, ač se v několika dílech jeho jméno objevilo. Zpravidla však bylo spojeno s chybnými údaji. Znovuobjevení se dočkal až na konci 18. století, pravý zájem o jeho osobu a především dílo však vyvstal až ve století následujícím. Svůj podíl na tom měl také chrudimský děkan Josef Liboslav Ziegler, s jehož knihovnou je spojen opis knih devaterých z počátku 17. století uložený ve zdejším okresním archivu.
Prvního tištěného vydání se spis dočkal v roce 1841. Po více jak třiceti letech následovala druhá edice vydaná zásluhou Spolku českých právníků Všehrd. Sdružení založené v roce 1868 a pojmenované k Viktorinově cti a slávě se stalo nejstarším českým studentským právnickým spolkem. Již v prvopočátcích fungování se stal jeho členem student Karel Pippich, syn chrudimského advokáta. Na počátku 80. let pak funkci starosty organizace zastával další chrudimský právník Karel Havelka.
S rozvojem odborného zájmu o Všehrdovu osobnost a dílo se ke slavnému rodáku obrátila také pozornost města. To na jeho počest pojmenovalo v roce 1880 náměstí u budovy krajského soudu (ústí ulic Filištínské, Hradební a Rybičkovy). V tomto prostoru mu pak byl v roce 1901 odhalen pomník, jehož autorem byl sochař František Rous (autor trojspřeží na budově Národního divadla). Mezi účastníky slavnosti nechyběli vedle zástupů města a spolků také rektor Karlovy univerzity či dvorní rada. Přednášku v muzeu pronesl Jaromír Čelakovský. V téže době byla také dokončena výzdoba budovy Národního muzea, kde bylo mezi dvaasedmdesáti jmény české historie zvěčněno i to Všehrdovo. Souběžně byla jeho busta osazena v Pantheonu muzea.
Další slavnost se v Chrudimi konala v roce 1920 při příležitosti připomínky 400. výročí jeho úmrtí. Stejně jako v roce 1901 se skládala ze slavnosti u pomníku a muzejní přednášky. V roce 1960 se zase u pomníku připomínalo 500. výročí Všehrdova narození. Tentokrát se však nekonaly připomínky pouze v Chrudimi ale také v Praze. Součástí byla dvoudenní konference zahájená zde a pokračující v hlavním městě a také speciální edice poštovní známky. Další významnější připomínka narození se odehrála v Chrudimi v roce 2010 na Resselově náměstí. Tentýž rok byla právnickému mistru odhalena busta ve zdejším Panteonu za přítomnosti ministra spravedlnosti a autora sochaře Jaroslava Brože.
Další kulaté jubileum nás čeká letos – 600. výročí úmrtí. Při této příležitosti bude v pokladní místnosti regionálního muzea dne 23. 9. zahájena drobná výstava připomínající Všehrdovu osobnost a dílo. Dále nás na podzim čeká vydání 49. svazku edice „Chrudim“ věnované právě Viktorinu Kornelovi ze Všehrd a s ním spojená přednáška. Vzpomínkové akce chystá také město.
